Soběhrdy

3. neděle po Trojici

28. června 2009

    Petr Turecký

Introit

 Žalmy 119:174  Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

175  Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

176  Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

První čtení

Gn 26,15-25

Druhé čtení

 Mt 10, 1-20

Kázání

 V minulých příbězích evangelia vyprávěl Mt o uzdravování a odpouštění. Připodobnil hřích k nemoci a odpuštění k uzdravení z této nemoci. Mt si nemyslí, že každá nemoc je z hříchu. Mt naopak popisuje, že hřích je jako nemoc a odpuštění je uzdravení. To bych chtěl zdůraznit, protože se často lze setkat s názorem, že nemoc nebo neštěstí je trest za hřích. Takovou jednoduchou souvislost J důrazně odmítá na mnoha místech.

Ale naopak Mt chce ukázat, že hřích je jako ochrnutí a chce ukázat, jakou moc má odpuštění.

Jinak řečeno: Mt nás učí: Hřích není zločin, ale nemoc (která může být smrtelná). Hříšník nemá tedy být potrestán, ale potřebuje lékařskou pomoc.

J se prohlašuje za lékaře... Přináší lidem uzdravení.

Tohoto ducha odpuštění a záchrany má učedník Kristův hlásat. A v tomto duchu má moc také uzdravovat a křísit k novému životu. Kristovo povolání je tedy závažné. Kristův učedník má ve svých rukou moc a zodpovědnost.

Mt to připomene později - 18:18, kde J říká, Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.

Kristův učedník si možná nejednou myslel, že taková moc Bohem přislíbená je k tomu, aby se snadněji odsuzovali ti, co nejednají podle toho, jak chceme my. Možná si myslel, že my teď máme klíče ve svých rukou! Kohokoli zatratíme tady na zemi, ten to bude mít hodně špatný. Kdo nám půjde pod ruku, toho dostaneme výtahem rychle nahoru.

Jenže podle evangelia je to přesně naopak. My jsme zodpovědní za každou neodpuštěnou vinu, za každou zmařenou příležitost k pomoci hříchem ochrnutému. Co neodpustíme, to nebude odpuštěno – protože tak my z vlastního rozhodnutí prostě neučiníme. Bůh může odpustit nám, ale ne za nás.

J nevysílá své učedníky, aby hlásali křesťanství jako náboženský systém. Mají hlásat Izraelskému lidu, že se přiblížilo království nebeské a uzdravovat nemocné. To všechno je vlastně zvěstování, že Bůh chce milosrdenství a ne oběť.

Úkolem učedníků je, aby se tato zvěst šířila po světě, mají se šířit k dalším lidem, ne, aby se z nich stali papíroví křesťani a učedníci si mohli odfajfkovat, že úkol byl splněn (jako z pc her – mission completed).

Učedníci nejenom, že mají být vysláni, aby zastupovali J-e, ale jsou povoláni k tomu, aby konali tatáž znamení jako J.

J s dvanácti – to je dohromady Mesiáš.

J-ovi učedníci jsou povoláni, aby konali zázraky jako je konal J.

A nejprve je třeba získat Izrael. Nebude-li sám Izrael zářit, čím budou ozářena Samařská města?

Nejprve ti nejbližší, potom ostatní. Nejde to tedy tak, že bychom si pročítali bibli jako nějaké učení, ale nechali toto učení za výlohou. Sami musíme vstoupit do rozbouřeného moře tohoto světa.

J-ovi učedníci nejenom, že nemají sami sebe chápat jako nějaké soudce druhých, ale dokonce svou službou lásce mají počítat s nepříjemnostmi. S utrpením. S pronásledováním, které Mt viděl kolem sebe, když sepisoval evangelium.

Říká se: za dobrotu na žebrotu. J říká: běžte mezi lidi, uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu. Lidé vás budou vydávat soudům, budou vás bičovat.

V době pronásledování mohli J-ovi učedníci očekávat za svou činnost přinejmenším problémy.

Věřící člověk – učedník Kristův ale ví, že toto je jediný možný způsob života, který vede k vykoupení.

Když člověk plave na povrchu, možná mu připadá snadnější vyhýbat se Ježíšovskému způsobu života. J-ovu poslání.

Tento úděl učedníků mi připomněl i moment ze života slavné normalizační zpěvačky Hany Zagorové, s níž je v Reflexu rozhovor.

Je zvláštní, že jste se nikdy dřív žádným způsobem poli­ticky neangažovala - proč jste se opravdu rozhodla podepsat petici Několik vět a podstou­pit riziko postihu, o němž jste neměla nejmenší ponětí, jak velké může být?

Krátce předtím, než jsem po­depsala Několik vět, mi zemřeli rodiče. Věděla jsem, že jsou těžce nemocní, že už se z toho nedo­stanou - přesto jsem jim lhala, že se jejich stav lepší, že už se brzy uzdraví; musela jsem. Tehdy se ve mně něco zlomilo, uvědomila jsem si pomíjivost bytí. Pochopi­la jsem, že není důvod dělat věci, s nimiž naše svědomí nesouhlasí, že není potřeba lhát... Myslím, že to byl ten hlavní důvod, proč jsem podepsala Několik vět.    

V té výpovědi Hany Zagorové je důležitá věc. Lhát nemá smysl, protožek tomu není žádný důvod.

To je způsob myšlení, který je blízký Kristovým učedníkům vyslaných do světa.

J-ův učedník je povolán, aby šířil zvěst o odpuštění, aby uzdravoval a křísil k životu: aby konal milosrdenství, ne oběť. Aby svědčil o tom, že Bůh nechce lidi soudit, ale chce uzdravovat. A že lidi nejsou povoláni k poslušnosti kdekomu mocnému. Že lidi mají sloužit milosrdenstvím Bohu. Kdekoli na světě.

Za učedníkem stojí vzkříšený a živý JK. (...)

Tato jistota víry má moc učinit člověka uprostřed světa obezřetným jako had a bezelstným jako holubice.

Podle J-ova podobenství jsme ovce poslané mezi vlky. Nejsme pastýři nebo soudci, ale ovce. Nemáme sílu vlků, nemáme autoritu jako pastýři, ale máme bezbrannost – která nám dává věrohodnost.

(Dovolím si provokativní tvrzení) církev musí být bezbranná, aby byla věrohodná.

Církev plná Božích bojovníků, kteří jsou jako had,

který prohlédne každou léčku, ale sám se rozhodl jednat bezelstně. 

Děkujeme Pane, že nás zveš na cestu víry,

děkujeme, že nás posíláš, abychom

o této cestě svědčili ve světě,

jako tví učedníci,

děkujeme ti, že jsi náš dobrý pastýř,

který přemohl svět a jako takového tě máme po boku

Amen

Poslání

vyslechněme Pavlovo upřímné vyznání svého apoštolského poslání 

1 Korintským 9:19  Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.20  Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.21  Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.22  Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.23  Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.24  Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!25  Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.26  Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.27  Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.